Co je to vlastně lepidlo? Lepidlo je materiál s nekovovou strukturou, který je pomocí povrchového napětí a vnitřních sil - adheze a koheze - schopen spojit dva materiály bez toho, aby se jejich vnitřní struktura značně změnila. Při tapetování se k sobě lepí dva materiály: povrch stěny a tapeta.
Dějiny lepení sahají až do raného období lidských dějin. Již před 4000 lety používali staří Egypťané lepidla na bázi přírodních materiálů. Mezi takové přírodní materiály patří vaječný bílek, kaseinový glej, glutínový glej nebo třeba latex. První výrobny klihů rostlinného a živočišného původu vznikly v letech 1700 v USA a v Anglii. V důsledku rychlého rozvoje chemie se v 19. století se objevily první syntetické materiály, které se od začátku 20. století využívají i při výrobě lepidel.
Lepení je vytvoření nekovových spojení mezi dvěma tělesy ze stejného materiálu nebo rozdílné struktury pomocí tenkého a pevného filmu, který vzniká z lepidla.
Adheze je (v lepidlářské terminologii) přilnavost lepidla k určitému povrchu.
Přerušení adheze je takové rozdělení dvou slepených ploch, při kterém se lepicí film oddělí od jednoho lepeného povrchu.
Soudržnost je (v lepicí technice) vnitřní pevnost lepicího filmu.
Protržení soudržnosti je rozdělení dvou slepených ploch v důsledku nedostatečné pevnosti lepicího filmu. (Stopy lepicího filmu jsou na obou plochách.)
Pevnost lepení je síla vztahující se na jednotku plochy (N/m2 nebo MPa), která je potřebná k rozdělení dvou lepením spojených ploch. Pevnost lepení dobou slepení průběžně narůstá, dokud se neustálí na koncové hodnotě pevnosti.
Počáteční přilnavost je vlastnost naneseného lepidla, která charakterizuje soudržnost dvou slepených ploch ihned po přiložení.
Doba odvětrání je nejkratší možná doba, která uplyne od nanesení lepidla na plochu do doby, kdy jsou obě plochy připraveny na slepení.
Otevřená doba je nejdelší možná doba od nanesení lepidla, kdy je ještě možné dvě plochy slepit.
Sdílejte své vlastní projekty